Píše se rok 2019, cestovní ruch je na svém vrcholu, lidi z celého světa cestují, jak diví a Praha, jakožto jedna z nejbezpečnějších a také nejlevnějších metropolí, praská ve švech. V centru nejen, že na Čecha prakticky nenarazíte, ale na některých místech už se česky ani nedomluvíte, za rodinný oběd na Staromáku dáte víc než v nejlepší Michelinské restauraci a za zbylé peníze se můžete jít opodál vyfotit s obří chodící pandou nebo nakoupit do jednoho z 50 tradičních obchodů s českým granátem v okolí, pokud budete mít štěstí, nesrazí Vás při tom přiopilí mladiství turisti na elektrokoloběžkách. A pokud máte dostatek odvahy, můžete se svézt neoznačeným taxíkem, když se Vám poštěstí vyváznete z toho jenom úplně bez peněz.
Rubriky
Je léto a já všechno v p… mám
Začaly prázdniny a s nimi jdou ruku v ruce letní brigády, které využívají zejména studenti všemožných škol a lidé, kteří nejsou ve své práci dostatečně vytížení a mají proto potřebu si ke svému hlavnímu zaměstnání přibrat ještě brigošku. A kam jinam jít pracovat než do pěkné restaurace se zahrádkou, žejo. Je totiž obecně rozšířenou fámou, že „pingla“ může dělat úplně každý a tak se mezi zájemci o restaurační výpomoci objevují opravdu rozmanití lidé od učitelek, přes maminky na mateřské až po studenty hudby. Úplně nejhorší kategorií
V každé profesi je důležité, vychovávat nové generace, aby řemeslo nepadlo, staří odcházejí a mladí by je měli nahrazovat. Gastronomie je drsná a slabé nátury v ní nemají co dělat, proto každý učeň prochází několikaletým očistcem, kterému se říká praxe, na jehož konci zůstane jen to nejtvrdší jádro, které bude mít tu čest nést dál na svých bedrech tíhu této profese. V době, kdy si ještě lidé vážili svojí práce, bylo důležité připravit mladou generaci na všechno, co by je v jejich nadcházející kariéře mohlo potkat a učitelé všech možných
Rubriky
Číšník padl, ať žije číšník
Blíží se šestá večerní, manažer dopřiděluje rezervacím příslušné stoly. Rozdělování připomíná tetris spojený s věštěním z křišťálové koule. Už zbývá jen nadepsat cedulky RESERVÉ, rozházet je na stoly, dát poslední kolečko na cigaretu a připravit se na poslední etapu dne – večeře. Cedule u vstupu „Vyčkejte prosím, budete usazeni“ je pravděpodobně neviditelná, lidé proudí do všech částí podniku a sedají si, rezervačka nerezervačka. Obědový trend dvou lidí u stolu pro 6 stále přetrvává s tím rozdílem, že se hosté
Obědy už jsou dávnou minulostí, ranění jsou ošetřeni a zotavují se, přeživší obsluha rovná židle, leští sklo a příbory, přepisuje tabule z polední nabídky na odpolední kafé & kuchen a ve zbývajících minutách chce stihnout cigaretu, oběd a záchod (seřazeno sestupně dle priorit). Obědvá se to, co zbylo z meníček (pokud něco zbylo), málokdo má odvahu se po kuchařích, kteří právě odstravovali 380 lidí, dožadovat něčeho speciálního. Zpravidla ve chvíli, kdy personál dosedne k jídlu, se začnou scházet turisté a rodinky na odpolední
Rubriky
Číšník na hrad
Každý den začíná stejně, je 9 ráno, personál se pomalu schází a připravuje na další den plný nových zážitků. Restaurace otvírá v 11, důvodů proč chodit o 2 hodiny dřív je hned několik – snídaně, ranní káva, cigareta, prostření na první vlnu invaze poledních meníček, druhá káva, druhá cigareta, vyžehlení košile, káva a poslední cigareta na hodně dlouhou dobu. Někde mezi druhou kávou a žehlením košile se začnou první nedočkavci dobývat do podniku, nezastaví je ani židle mezi dveřma, cedule s otevírací dobou a personál v civilu unaveně ucucávající ranní