V každé profesi se najdou silnější a slabší dny. Ale zatímco v běžných oborech jsou ty horší spíše sporadické, v restauracích a hotelech se každý den stává bojem o přežití. Kdo z Vás tuhle práci nikdy nedělal, může nabýt dojmu, že je celý text vystřihnutý z nějakýho béčkovýho americkýho sitcomu, ale můžu Vás ubezpečit, že všechny záznamy jsou naprosto autentické a (bohužel) se opravdu dějí. My totiž nechodíme do práce. My chodíme do boje.
Říká se „náš zákazník, náš pán“, nicméně i toto platí jenom vocamcaď pocamcaď. Češi mají obecně takový prazvláštní talent – jsou experti na všechno, co se zrovna namane a na všechno taky musí mít vlastní názor. A je jedno, jestli jsou zrovna druzí Ivanové Hlinkové při MS v hokeji, fotbaloví a tenisoví trenéři, techničtí a bezpečnostní experti, politologové nebo čtenáři myšlenek. Když vstoupí do ubytovacího nebo restauračního zařízení, stávají se z nich michelinští šéfkuchaři, etičtí mistři a hoteliérští profíci. A pro personál potom začíná ten pravý adrenalin.